Nemovitá kulturní památka

Název: Větrné kolo větrákového typu – dvojité kormidlo, stožár kovový, příhradová konstrukce

Jedná se o chráněnou technickou památku ve státním seznamu kulturních památek ( 1993). Větrná turbína byla pohonným zdrojem čerpadla pitné vody do obecního rezervoáru, ze kterého byl vodovodem zásobován celý místní velkostatek a okolní domy. Správce velkostatku  tehdejšího majitele hraběte F. Spiegela- Diesenberga nechal kolo postavit roku 1910 u vídeňské filiálky drážďanské továrny Rudolfa Braunse Herkules.

Od doby montáže až do první poloviny 40. let 20. století větrná turbína pracovala samostatně, poté fungovala společně s elektromotorem až do roku 1948, kdy došlo de konečnému zastavení provozu. Obec větrné kolo rekonstruovala v druhé polovině devadesátých let minulého století.

Větrné kolo:

–          16 plechových lopatek uložených ve dvojitém prstenci /2obruče z úhlového železa/,  prstenec lopatek nesen 6 dvojitými výztuhami upevněnými ve středovém kloubovém držáku s ložisky pro osu kola; na kloubový držák uchyceno kormidlo, dvě ploutve; tyčový držák kormidla možno na kloubu otočit o 90° a tím zastavit provoz kola/ natočit je hranou lopatek ke směru větru/.

Stožár:

–          Ocelová příhradová konstrukce o čtvercové základně; jejím středem až po středový držák osou konstrukce prochází trubka táhla pro vodní čerpadlo. Oproti konstrukci větrného kola ve Vedrovicích /okr. Znojmo/ toto táhlo nemá vodící kladky, nýbrž kluzná ložiska z trubek většího průměru.