Tradice není udržováním popela, nýbrž ohně!
Pevná vůle musela začít výcvikem, kterému říkáme „výchova“. Věrnost začíná okouzlením lásky. Kde začíná tradice, pokud jde o historii? Událostí – výjimečnou a věhlasnou událostí.
I letos se chystáme oslavit patrona našeho kostela, svatého Jana Křtitele. Jeho věhlas – jako u každého dalšího svatého v kalendáři – spočívá v tom, že v obtížích obyčejného života dokázal rozpoznat a zasadit se o dobro až natolik, že byl prospěšný lidem. A nyní je vzorem.
Přijměte pozvání na poutní mši svatou v neděli 28. června 2020 v 8 hodin. Budeme při ní prosit za Boží uzdravující posilu a dobro pro všechny obyvatele městyse Višňové.
Heslo poslední květnové neděle: „Přijď Duchu svatý!“
Letnice, Slavnost Seslání Ducha svatého je pro křesťany třetí největší slavností v roce – hned po Velikonocích a po Vánocích.
Co se bude dít? Co se má dít? Když budu citovat slova té písně ‚ Přijď Duchu svatý ‘ z 13. století, Duch svatý vykoná svojí silou: Občerství nás, zbaví únavy. Uzdraví. Smíří nás v rozbrojích. Posílí a upevní v dobrém. Zavlaží vyprahlé srdce. Srovná, co je zkřivené a zahřeje, co je studené. Povede, abychom nezabloudili. Obnoví sedm darů, kterými nás vybavil ve svátosti biřmování. Naší ctnosti dodá užitku, aby přinášela plody. V každém zoufalství, i ve smrti dá útěchu. A přivede k Bohu. Nemusí u toho být vidět. Je o to víc účinný a dokáže to.
Já chci i zároveň nechci dát Bohu místo ve svém životě.
Je potřeba se rozhodnout. Svíce sotva může hořet z obou konců.
Jenom správně otočená svíce hoří jedním plamenem. Světlo Ducha svatého vnáší do našeho života světlo: lásku, radost, pokoj, trpělivost, shovívavost, vlídnost, dobrotu, mírnost, věrnost, tichost, zdrženlivost a čistotu.
Mělo by být snadnější prosit Ducha svatého, aby se ujal i mého života, když vím, jak mě může proměnit: Smíří nás v rozbrojích. Zavlaží vyprahlé srdce.
I sobectví je opakem moudrosti
Jsme brambory na poli, chtějí nás mít v řádku. Situace se vyhrotí, když proti nám jede pluh. Zoufalé volání: To je konec sezóny – pak už zbývá jen uvláčet a zasít na příští rok pro jinou generaci porostu.
Ale pluh jede ve jménu užitku a úspěchu: jede vyorávat úrodu. Někteří jsme brambory pro regál v Kauflandu, někteří jsme brambory pro lihovar. Perspektivu máme, i když se blíží traktor s pluhem a svět už nikdy nebude takový, jaký byl doposud.
Chybou brambor není, že by se bály.
Jejich chybou i neštěstím je, že jsou sobecké – tak pojmenujeme to, když někdo myslí jen na sebe, když někdo požaduje, aby ostatní upravili své jednání podle něj – i pluh ať upraví dráhu a znehodnotí si svou práci na poli.
V tomto momentu se do diskuze přihlásí křesťané: že prý nám má Bůh co nabídnout.
Na Bohu nepotřebujeme tolik jeho sílu, ale moudrost a lásku. Jsou chvíle, kdy proměna světa bude znamenat především, že změna čeká mě a můj život. Pole i traktor jsou na tom v zásadě stejně předloni, dnes i napřesrok. Ale brambora s natí a v hlíně může dostat cenovku a dokonce třeba i šroubovaný uzávěr.
Může být dnes ten den, kdy Boží moudrost mluví přímo ke mně, a kdy Boží láska touží právě mě proměnit k lepšímu.
Jak chutná úspěch? Moudrá a nyní velmi hodnotná brambora opustí lihovar v čiré skleněné lahvi s kolkem. Brambora, která se sobecky vyvlékla z vyorávání, zůstala na poli, neužitečná a shnilá. Nadále se utvrzuje v tom, že na to má právo, že ji nikdo nebude určovat, kde má být, natož ji nutit proti její vůli.
Je pro nás dobré, že nás občas lidé upozorní, jak je naše chování sobecké. Například slovy: „Myslíš jenom na sebe.“ „Ale tušíš, co tohle bude znamenat pro mě?“ „A jak to mám chápat já?“ „Víš, jak to vypadá z druhé strany – z mého pohledu?“
Opakem sobectví je moudrost.
Z utrpení brambory, která prošla dlouhým životním putováním až po expediční oddělení lihovaru, se poučme, co je to úspěch. Ježíš ať je naší silou.