Na dobrovolném vstupném z filmového festivalu ve Višňovém bylo na pomoc obci Višňové zužované rozvodněnou řekou Smědou v letošním červenci vybráno 35 926,–. Ve středu (10. 8.) vyrazil starosta a místostarosta městyse Višňového do již zmíněné obce předat takto získané prostředky na podporu a přitom navštívit tuto obec.
Vyrazili jsme ráno o šesté hodině. Cesta ubíhala poměrně rychle a klidně. Počasí bylo pro cestování napříč republikou až do frýdlantského výběžku poměrně příznivé. Při přejezdu přes vysočinu se počaly objevovat občasné přeháňky. Jako obvykle nás pozdržela Praha svými opravami především pak zdokonalováním a rozšiřováním obchvatových komunikací. Před příjezdem do Liberce se již počasí více kabonilo a vozovka už byla souvisle mokrá. Ještě více pochmurné počasí nás čekalo, i když bez deště, ve Višňové.
Obec samotnou tvoří vlastní Višňová a několik dalších osad rozprostírajících se podél řeky Smědé na katastru 30 km2. V první osadě Víska jsme naplno spatřili hluboce a široce vymleté koryto řeky, které bylo poseto množstvím mohutných kamenů. Pohled z provizorního mostu, poněvadž z toho, co tu stával do loňska, zbyly jen části přiváděcích komunikací, nás ohromoval a současně mrazil. Samostatně stojící domy typické pro tento kraj vykazovaly na svých fasádách nasáklost vodou. Pokračovali jsme dál úzkými komunikacemi, na které nejsme v našem kraji zvyklí. Před jedním ze železničních přejezdů, jež cestou přejíždíme, stojí most, který spojuje osady Minkovice s Poustkou. Je žalostný pohled na most, který ač „přežil“, ze strany Poustky nemá pokračování, poněvadž voda letošního července, když nepohnula s robustním kamenným mostem, obešla jej a „vyrvala“ si cestu novým korytem silnicí, která na most navazuje. „Památky“ po vodní spoušti nás provázeli na každém kroku až do samotné Višňové na obecní úřad, kde nás očekávala paní starostka Mgr. Vladimíra Erbanová.
Rozhovor se nesl ve vyprávění paní starostky o situacích vyvstalých při loňských i letošních povodních. Chtěl bych zde připomenout, že majetkové škody známe ze zpráv a z ostatních médií, která čteme, sledujeme. Ale autentické vyprávění člověka, který Vám sděluje skutečné pocity lidí, vlivy „vodní zkázy“ na psychiku lidí, o soudržnosti občanů v čase ohrožení, doléhá daleko víc.
Pak jsme paní starostce předali již v úvodu uvedenou částku více jak třiceti pěti tisíc, kterou naši občané věnují Višňovákům na pomoc při odstraňování následků způsobených záplavami a jako výraz soucítění, empatie a projevu lidské podpory. Poděkování pro naše občany se nám dostalo od všech přítomných pracovníků úřadu.
Po prohlídce vybavenosti a připravenosti hasičů v jejich zbrojnici, na nichž si velmi zakládají, a jejichž práce si nesmírně váží, jsme se rozloučili. Ještě před odjezdem jsme si vytýčili možné formy spolupráce a pomoci.
To, co jsme ve Višňové na Frýdlantsku viděli a slyšeli, nás nenechalo nedotčenými, abychom v průběhu celé cesty nediskutovali a nepolemizovali nad tématy etickými týkajících se lidského soucitu a ochoty spolupráce. Přitom nás naplňoval pocit hrdosti na „ty“, co se na tomto dobrém počinu – finančním daru pro postiženou obec – podíleli.
starosta a místostarosta
